Malatestova odpověď Nestoru Machnovi
Errico Malatesta
[Reakce na O "Platformě"]
Drahý soudruhu!
Konečně jsem četl váš dopis, který jste poslal více než před rokem, o mé kritice Návrhu na zorganizování Všeobecného svazu anarchistů, vydaného skupinou ruských anarchistů v cizině a známého v našem hnutí pod názvem Platforma.
Pokud znáte mou situaci – a vy ji znáte – určitě chápete, proč jsem neodpověděl.
Nemohu se podílet tak, jak bych chtěl, na diskusi o otázkách, které nás nejvíce zajímají, protože mi cenzura brání přijímat jak publikace, které jsou pokládány za podvratné, tak dopisy, které se zabývají politickými a sociálními tématy, a pouze v dlouhých intervalech slýchám šťastnou náhodou zmírající ozvěnu toho, co říkají a dělají mí soudruzi. A tak vím, že Platforma a moje kritika byly široce diskutovány, ale věděl jsem málo nebo nic o tom, co bylo řečeno; a váš dopis je prvním psaným dokumentem k tématu, který se mi podařilo spatřit.
Kdybychom mohli korespondovat svobodně, požádal bych vás před vstupem do diskuse o vysvětlení vašich názorů, které se mi, asi kvůli nedokonalému překladu ruštiny do francouzštiny, zdají být někde poněkud nejasné. Ale protože věci jsou takové, jaké jsou, odpovím na to, čemu jsem porozuměl, a doufám, že pak budu moci číst vaší odpověď.
Jste přesvědčen, že neuznávám princip kolektivní zodpovědnosti, který pokládáte za základní princip, který vede a musí vést revolucionáře minulosti, současnosti a budoucnosti.
Pokud se mě týče, lámu si hlavu nad tím, co může představa kolektivní zodpovědnosti znamenat z úst anarchisty.
Vím, že armáda má ve zvyku decimovat jednotky bouřících se vojáků nebo vojáků, kteří se tváří v tvář nepříteli zachovali špatně a bez rozlišování je střílet. Vím, že vojenští velitelé nemají žádné skrupule v ničení vesnic nebo měst a v masakrování celé populace včetně dětí proto, že se někdo pokusil o odpor vůči invazi. Vím, že vlády celé věky různými způsoby zastrašovaly a používaly systém kolektivní zodpovědnosti k tomu, aby zbrzdily buřiče, vymáhaly daně atd. A chápu, že to může být účinným prostředkem zastrašování a útlaku.
Jak ale mohou volat po kolektivní zodpovědnosti lidé, kteří bojují za svobodu a spravedlnost, když se mohou zabývat pouze morální zodpovědností, ať už následují nebo nenásledují materiální sankce?!!!
Kdyby například v konfliktu s ozbrojenou nepřátelskou silou muž vedle mě jednal jako zbabělec, může poškodit mě i kohokoli jiného, ale svým nedostatkem statečnosti zahanbí pouze sebe. Kdyby ve spiknutí jeden ze spiklenců zradil a poslal své druhy do vězení, jsou zrazení zodpovědní za zradu?
"Platforma" říká: "Celý svaz je zodpovědný za revoluční a politickou aktivitu každého člena a každý člen bude zodpovědný za revoluční a politickou aktivitu Svazu."
Může to být sladěno s principy autonomie a svobodné iniciativy, k nimž se anarchisté hlásí? Na to jsem odpověděl: "Ale pokud bude svaz zodpovědný za to, co dělá každý jeho člen, jak by mohl nechat svým jednotlivým členům a různým skupinám svobodu provádět společný program způsobem, jaký považují za nejlepší? Jak někdo může zodpovídat za čin, kterému nemůže předejít? Svaz a jeho jménem výkonný výbor by tudíž musel sledovat činnost individuálních členů a nařizovat jim, co mají dělat a co ne; a protože nesouhlas po události nemůže zvrátit dříve přijatou zodpovědnost, nikdo by nemohl dělat vůbec nic předtím, než by dostal znamení, povolení výboru. A naopak - může jedinec přijmout zodpovědnost za akce kolektivu předtím, než ví, co bude kolektiv dělat, a pokud nemůže předejít tomu, aby dělal to, s čím nesouhlasí?" Určitě souhlasím a podporuji názor, že každý kdo se sdružuje a spolupracuje s jinými za společným cílem, musí cítit potřebu koordinovat své akce s těmito svými spolupracovníky a nedělat nic, co poškozuje práci ostatních a tím pádem společnou věc; respektovat dohody, které byly uzavřeny - krom toho případu, kdy chce upřímně opustit sdružení, když vyvstanou názorové rozdíly, nebo se změní okolnosti nebo když konflikt ohledně upřednostňovaných metod učiní spolupráci nemožnou nebo nevhodnou. Právě tak hájím názor, že ti, kdo to tak necítí a nejednají podle toho, by měli být vyloučeni ze sdružení.
Když mluvíte o kolektivní zodpovědnosti, máte asi na mysli právě tuto dohodu a solidaritu, která musí existovat mezi členy sdružení. A pokud to je tak, je vaše vyjádření dle mého soudu nesprávným užitím jazyka, ale v podstatě by šlo pouze o vedlejší otázku formulace a mohlo by být dosaženo shody.
Skutečně významná otázka, jíž kladete ve svém dopise, se týká funkce (le role) anarchistů v sociálním hnutí a způsobu, kterým se jí hodlají zhostit. To je základní věc, týkající se raison d'etre anarchismu a je třeba být dost jasný v tom, co má člověk na mysli.
Ptáte se, jestli by anarchisté měli (v revolučním hnutí a komunistické organizaci společnosti) přijmout vůdčí, a tedy zodpovědnou roli, nebo zda by se měli omezit na to být nezodpovědnými pomocníky.
Vaše otázka mě zanechává zmateného, protože postrádá přesnost. Je možné vést radou a příkladem, nechávaje na lidech - vybavených příležitostmi a prostředky k zabezpečování jejich vlastních potřeb - ať převezmou naše metody a řešení, jestliže jsou nebo se zdají být lepší než ty, které jsou navrhovány a uskutečňovány jinými. Je ale také možné vést převzetím velení, tedy stát se vládou a vnucovat své vlastní myšlenky a zájmy policejními metodami.
Jakým způsobem chcete vést?
Jsme anarchisté, protože se domníváme, že vláda (jakákoli vláda) je zlem, a že není možné dosáhnout svobody, solidarity a spravedlnosti bez svobody. Nemůžeme proto aspirovat na vládu a musíme dělat všechno možné, abychom zabránili ostatním - třídám, stranám nebo jedincům - převzít moc a stát se vládami.
Zodpovědnost vůdců, pojem, kterým zdá se chcete garantovat, že veřejnost je chráněna před jejich zlořády a chybami, pro mě nic neznamená. Ti u moci nejsou ve skutečnosti zodpovědní, pokud nečelí revoluci, a my nemůžeme dělat revoluci každý den a obvykle se navíc revoluce dělá až poté, co vláda napáchá všechno zlo, které napáchat mohla.
Jistě chápete, že jsem vzdálen tomu myslet si, že by se anarchisté měli spokojit s tím, být obyčejnými pomocníky jiných revolucionářů, kteří, nejsa anarchisty, přirozeně aspirují na to, stát se vládou.
Naproti tomu se domnívám, že my anarchisté, přesvědčeni o platnosti svého programu, musíme usilovat o to, abychom získali převládající vliv, aby posouvali hnutí k uskutečnění svých ideálů. Ale takový vliv musí být získán tím, že budeme dělat více a lépe než ostatní a bude užitečný jen pokud bude získán tímto způsobem.
Dnes musíme prohlubovat, rozvíjet a propagovat naše myšlenky a koordinovat naše síly ve společné akci. Musíme působit v rámci hnutí pracujících, abychom předešli jeho omezení na výlučné sledování malých zlepšení slučitelných s kapitalistickým systémem; a musíme jednat takovým způsobem, aby to přispělo k přípravě na úplnou společenskou přeměnu. Musíme pracovat s neorganizovanými a patrně neorganizovatelnými masami k povzbuzení ducha vzpoury, touhy a naděje po svobodném a šťastném životě. Musíme iniciovat a podporovat všechna hnutí, která mají sklony oslabovat síly státu a kapitalismu a zvyšovat duševní úroveň a hmotné podmínky pracujících. Musíme stručně řečeno připravovat ostatní i sebe na revoluční čin, který otevře cestu do budoucnosti.
A pak, v revoluci, se musíme energicky podílet (pokud možno dříve a účinněji než ostatní) na nevyhnutelném fyzickém boji a dohnat jej na samou mez ve zničení všech represivních sil státu. Musíme povzbuzovat pracující k převzetí výrobních prostředků (půdy, dolů, továren, dílen, dopravních prostředků atd.) a skladů s vyrobeným zbožím; k tomu, aby sami okamžitě zorganizovali spravedlivou distribuci spotřebního zboží a zároveň dodávky výrobků pro obchod mezi komunami a regiony a pro pokračování a zintenzivnění výroby a všech služeb užitečných veřejnosti. Musíme všemi možnými způsoby a podle místních okolností a příležitostí podporovat jednání sdružení pracujících, družstev, dobrovolných skupin - abychom předešli objevení se nových autoritářských mocí, nových vlád, stavíce se proti nim násilím pokud to bude nezbytné, ale především tím, že je učiníme zbytečnými. A tam, kde se mezi lidmi nesetkáme s potřebným souhlasem a nebudeme moci předejít znovu-ustavení státu s jeho autoritářskými institucemi a donucovacími tělesy, musíme odmítnout se na něm podílet nebo jej uznat, bouříce se proti jeho vnucení a požadujíce plnou autonomii pro sebe a všechny nesouhlasící menšiny. Jinými slovy musíme zůstat ve skutečném nebo potenciálním stavu vzpoury a, neschopni zvítězit v současnosti, musíme se alespoň připravovat na budoucnost.
Je toto tím, co také vy pokládáte za úlohu, kterou by anarchisté měli hrát v přípravě a provádění revoluce?
Z toho, co vím o vás a vaší práci, mám sklon domnívat se, že ano.
Když ale vidím, že ve Svazu, který podporujete, je Výkonný výbor, aby dával ideologické a organizační směrnice sdružení, jsem zasažen pochybností, jestli byste také nechtěl vidět v hnutí obecně nějaké ústřední těleso, které by autoritářským způsobem diktovalo teoretický a praktický program revoluce.
Je-li tomu tak, pak jsme si na hony vzdáleni.
Vaše organizace nebo vaše řídící orgány mohou být složeny z anarchistů, ale nestaly by se ničím jiným, než vládou. Domnívajíce se, ve zcela dobré víře, že jsou nezbytné pro triumf revoluce, stavěly by na první místo zajištění toho, že mají dobré postavení a dost sil pro prosazení své vůle. Vytvořily by proto ozbrojené oddíly pro fyzickou obranu a byrokracii pro vykonávání svých příkazů a postupně by paralyzovaly lidové hnutí a zabily revoluci.
To se domnívám se stalo bolševikům.
V tom to je. Domnívám se, že až tak nezáleží na vítězství našich plánů, našich návrhů, našich utopií, které v každém případě potřebují potvrzení zkušeností a mohou jí být upraveny, rozvinuty a přizpůsobeny skutečným morálním a materiálním podmínkám doby a místa. Na čem opravdu záleží je to, aby lidé, muži a ženy, ztratili své ovčí instinkty a návyky, které jim vštípily tisíce let otroctví, a naučili se myslet a jednat svobodně. A je to tato velká práce morálního osvobození, čemu se anarchisté musí zejména věnovat.
Děkuji vám za pozornost, jíž jste věnoval mému dopisu a, doufaje, že od vás uslyším více, vám zasílám své srdečné pozdravy.
Errico Malatesta
Risveglio (Ženeva), prosinec 1929
Překlad Ondřej Slačálek. Velký dík za korektury patří Lindě.
Source: Ceskoslovenská anarchistická federácia
Return to The Nestor Makhno Archive
Other pages connected to this site: