Nestor I. Machno
Židovští
občané! Ve své první „Výzvě všem Židům“, vydané ve
francouzském anarchistickém časopise „Le Libertaire“, jsem požádal
obecně všechny Židy, což znamená buržoazní, socialistické i
„anarchistické“ – například Yanovského, který o mě hovořil
jako o podněcovateli protižidovských pogromů a nazval osvobozenecké
hnutí ukrajinských rolníků a dělníků, jehož jsem byl předákem,
antisemitským – aby namísto bohapustého žvanění přinesli konkrétní
důkazy, hovořící o tom, kde a kdy jsme já nebo výše zmíněné
hnutí údajně spáchali takové zločiny.
Čekal
jsem, že Židé jako takoví mi na moji „Výzvu“ odpoví způsobem lidí,
majících v úmyslu odkrýt civilizovanému světu pravdu o „černogvardějcích“,
údajně odpovědných za masakry ukrajinských Židů, nebo že se
dokonce pokusí podložit své hanebné povídačky o mě a machnovském
hnutí objektivními skutečnostmi, prokazujícími moji spoluúčast,
což bude následně předáno k posouzení veřejnosti.
Dosud
jsem se nesetkal s žádnými podobnými důkazy pocházejícími od Židů.
Jediný materiál, týkající se mne a povstaleckého hnutí, který se dosud
objevil v tisku, byl produktem nejbezostyšnějších lží a sprostoty
jistých politických hochštaplerů a
jejich nájemných pisálků. Mimochodem, v našem hnutí hrály důležitou
roli bojové oddíly složené z židovských dělníků. Ubohost výše
zmíněných urážek je tak zcela pod moji úroveň a nikdy jsem s nimi
neztrácel čas. Židovští občané to jistě uznají, pokud si
povšimnou, že jsem ani jedním slovem nereagoval na literární potrat jistého
Josepha Kessela, nazvaný „Machno a jeho Židovka“, román, napsaný na bázi
dezinformací o mě a hnutí organizačně a teoreticky spjatém s moji
osobou. Podstata této špinavosti pochází z prací poníženého bolševického
patolízala plukovníka Gerasimenka, nedávno odsouzeného českými soudy
za výzvědnou činnost ve prospěch bolševické vojenské
organizace.
Toto
„svěží“ dílko je rovněž založeno na článcích buržoazního
novináře, jistého Arbatova, který mne bez uzardění obviňuje z toho,
že jsem například nechal postřílet kočovnickou divadelní
společnost složenou z trpasličích herců. Je to od začátku
až do konce čirý výmysl.
Kessel
se mě ve svém dezinformacemi se jen hemžícím románu snaží vylíčit
v tak odpudivém světle, že by přinejmenším co se týče
pasáží vypůjčených od Gerasimenka a Arbatova, měl alespoň
jmenovat své zdroje. Protože však v onom románu hrají hlavní roli jen
výmysly a jeho zdroje nestojí za nic, neměl jsem opravdu jedinou rozumnou
možnost, než přejít vše mlčením.
Úplně
jinak jsem se postavil k urážkám ze strany židovských organizací, snažících
se mezi svými souvěrci vytvořit dojem, že pečlivě
zdokumentovaly nepopsatelné a hrůzně nespravedlivé zločiny, spáchané
na ukrajinském židovském obyvatelstvu a nyní veřejně odsuzují
jejich pachatele.
Nedávno
jeden z těchto spolků, mající mimochodem své ústředí v bolševické
říši, vydal knihu doplněnou fotografickou přílohou, zabývající
se zvěrstvy spáchanými na židovském obyvatelstvu na Ukrajině a v Bělorusku
na základě materiálů, shromážděných „soudruhem Ostrovským“,
což zjevně znamená „bolševického původu“. V tomto
„historickém“ dokumentu není například jediná zmínka o protižidovských
pogromech, spáchaných velmi obávanou bolševickou První jízdní armádou,
když tato v květnu 1920 protáhla Ukrajinou na cestě od Kavkazu.
Právě naopak, stejná práce se zmiňuje o množství jiných pogromů
a vedle jejich popisu přetiskuje fotografie machnovských povstalců, přestože
z nich není vůbec patrné, co na onom místě vlastně dělají
a za druhé – ve skutečnosti někteří z nich vůbec nejsou
machnovci, jak dosvědčují fotografie, snažící se vydávat za
„machnovce na pochodu“ a ukazující lidi za černou vlajkou s umrlčí
lebkou. Tato fotografie nemá nejen žádnou spojitost s pogromy, ale navíc
opravdu v žádném případě nezobrazuje machnovce.
Ještě
hrubší dezinformace, zaměřená na mě i machnovce, je obsaženy
ve fotografiích zachycujících mrtvými těly pokryté ulice města
Alexandrovska, po údajném machnovském pogromu z léta 1919. Tuto strašlivou
lež zmíněné židovské společnosti, odpovědné za vydání
knihy, patrně nikdy neodpustím, protože je na Ukrajině všeobecně
známou skutečností, že v inkriminované době se machnovská
povstalecká armáda nacházela nahony daleko od onoho místa – byla zatlačena
na severní Ukrajinu. Od února do června 1919 byl navíc Alexandrovsk v držení
bolševiků a pak se ho až do podzimu zmocnili děnikinovci.
Těmito
dokumenty výše zmíněná bolševismu přátelsky nakloněná židovská
společnost velmi poškodila mě i celé machnovské hnutí. Nebyla
schopna najít důkazy naší údajné viny – na zakázku svých chlebodárců
– spočívající v pořádání protižidovských pogromů,
a tak se uchýlila ke zjevnému falšování důkazů, nemajících žádnou
spojitost ani se mnou, ani s povstaleckým hnutím. Její odporný přístup
je ještě zřetelnější, když publikuje fotografii –
„Machno, ´mírumilovný´ občan“, na které je osoba mě zcela
neznámá.
Ze
všech těchto důvodů považuji za svoji povinnost oslovit mezinárodní
židovskou komunitu a upozornit je na zbabělé lži jistých židovských
spolků ve spojení s bolševiky, které mě a mnou vedené
povstalecké hnutí obviňují z protižidovských pogromů. Mezinárodní
židovské veřejné mínění musí pečlivě zhodnotit věrohodnost
těchto hnusných obvinění, protože přežívání podobných
nesmyslů jen velmi těžko napomáhá objasnit pro všechny srozumitelně
pravdu o osudech ukrajinského židovského obyvatelstva, neboť jinak mohou
tyto lži pouze dezinterpretovat celý smysl historických událostí.
„Dělo
Truda“ 23-24, duben-květen 1927, str. 8-10
Return to The Nestor Makhno Archive