Velký říjen na Ukrajině

Nestor I. Machno


Říjen roku 1917 je velkým historickým mezníkem v Ruské revoluci, spočívajícím v tom, že pracující z měst i vesnic si uvědomili své právo uchopit svůj osud do vlastních rukou a vzít si zpět své sociální a ekonomické dědictví – zemědělskou půdu, domy, továrny, doly, dopravu a konečně i školy, dosud používané k okrádání jejich předků o všechny zmíněné hodnoty.

Zakrátko však uvidíme, že bychom značně pochybili, kdybychom pohlíželi na Říjen jako na ztělesnění Ruské revoluce. Ve skutečnosti se Ruská revoluce zrodila v předchozích měsících, době, během níž rolníci na venkově a dělníci ve městech pochopili, co všechno je vlastně v sázce. Symbolem ekonomického a politického osvobození pracujících se předtím stala i revoluce z února 1917. Pracující ale rychle poznali, že vývoj Únorové revoluce se začal odehrávat podle zdegenerovaného scénáře, typického pro liberální buržoazii, a tak revoluce nebyla schopna zahájit uskutečňování jakéhokoli sociálního projektu. Pracující se bezprostředně nato začali zbavovat omezení způsobených Únorem, spálili všechny mosty spojující je s jeho pseudorevoluční podstatou i cíli a vykročili vpřed.

Na Ukrajině mělo jejich hnutí dvě stránky. V této době se městský proletariát rozhodl, že na straně jedné vzhledem k mizivému anarchistickému vlivu v jeho řadách a nedostatku informací ze skutečné politické scény a domácího politického života na straně druhé, pokud má být odstavena od moci koalice pravých eserů a buržoazie, je vzhledem k tomu, že se pracující přidali k revolučnímu boji, naprosto nezbytné dostat k vládě bolševiky.

Zatím se na vesnici a zvláště v Záporoží na Ukrajině, kde se samoděržaví nikdy zcela nepodařilo vykořenit ducha svobody, se revoluční rolnictvo chopilo jako své nejnaléhavější a nejzákladnější povinnosti návratu k přímé revoluční akci, aby se co nejdříve zbavilo poměščiků a kulaků. Bylo totiž přesvědčeno, že toto osvobození přiblíží vítězství v boji proti socialisticko-buržoazní koalici.

Právě proto ukrajinští rolníci vyrazili do útoku, zmocnili se buržoazních arzenálů (zejména během tažení pučistického generála Kornilova na Petrohrad v srpnu 1917) a následně odmítli odvést velkostatkářům a kulakům druhou každoroční splátku za pronájem půdy. (Agenti vládní koalice se mezitím snažili rolníkům půdu opět vzít a držet ji pro původní vlastníky, údajně v souladu s vládní politikou ponechat vše při starém, dokud o věci nerozhodne Ústavodárné shromáždění.)

Rolníci povstali a zabavili pozemky a hospodářská zvířata poměščiků, kulaků, klášterů a státních statků, přičemž vždy založili místní výbor, aby se staral o tento majetek v duchu sdílení s ostatními vesnicemi a komunami.

Ze všech plánů ukrajinského rolnictva zřetelně prosvítá instinktivní anarchismus. Rolníci dali průchod nijak neskrývané nenávisti k jakékoli státní moci a ruku v ruce s tímto pocitem šla jasná vůle vydobýt si svobodu. Tato vůle je mezi rolníky přítomna opravdu velice silně a ve své podstatě se nejprve projevuje odstraněním nástrojů buržoazní vlády, například četnictva a úředníků ústřední vlády apod. Došlo k tomu v mnoha oblastech po celé Ukrajině. Existuje nepřeberné množství příkladů, jak rolníci v provinciích Jekatěrinoslav, Cherson, Poltava, Charkov a částečně i Tavropol vyhnali ze svých vesnic četníky nebo je dokonce zbavili práva zatýkat bez výslovného pokynu rolnických výborů a vesnických shromáždění. Z četníků se nakonec stali pouze vykonavatelé jejich rozhodnutí. Nedlouho poté byly podobně zredukovány pravomoci místních úřadů.

Sami rolníci začali rozhodovat na vesnických shromážděních o všech přečinech i sporech a upřeli tak správním orgánům jmenovaným ústřední mocí jakékoli soudní pravomoci. Často se státní úředníci ocitli v takové nemilosti, že byli přinuceni uprchnout nebo se skrývat.

Bylo přirozené, že na pozadí takového přístupu k individuálním a sociálním právům se rolníci v žádném případě neobávali, že heslo „Všechnu moc sovětům“ se promění v novou státní moc. Mezi městským proletariátem, více ovlivněným sociálními demokraty a bolševiky, byly možné obavy ještě nezřetelnější.

Co se týče rolnictva, charakter pravomocí lokálních sovětů znamenal přeměnu těchto útvarů na autonomní územně vymezené jednotky, založené na bázi revolučního spojenectví a sociálně ekonomické samosprávy pracujících s výhledem na vybudování nové společnosti. Rolníci výše zmíněný slogan „Všechnu moc sovětům“ naplnili myšlenkou právě takového vývoje, doslova ho uplatnili v praxi, rozšířili a bránili proti zásahům Pravých eserů, Kadetů (liberálů) a monarchistických kontrarevolucionářů.

Tak tedy došlo k tomu že Říjen se ještě neodehrál a rolníci již překročili Rubikon. V mnoha oblastech odmítli platit nájmy poměščikům a kulakům, poté se kolektivně zmocnili půdy a hospodářských zvířat a vyslali své delegáty k městskému proletariátu, aby se dohodli co se týče obsazování továren a podniků, ustavili bratrské vztahy a ruku v ruce vybudovali nové společenské zřízení námezdně pracujících.

V této chvíli ještě myšlenky „Velkého října“ nepřijali za své ti, kteří se k nim později přihlásili: bolševici a leví eseři, ba právě naopak – ústřední výbory i jejich organizace jako celek je ostře kritizovaly. Na druhé straně co se týče ukrajinských rolníků, nepředstavoval „Velký říjen“ a zvláště postavení, jakého se mu dostalo ve chronologii politického vývoje, nic více než jen pouhou kapitolu v procesu, který začal již dávno.

Během říjnových událostí proletariát z Moskvy, Petrohradu a jiných velkých měst společně s vojáky a rolníky žijícími v okolí, pouze pod vlivem anarchistů, bolševiků a levých eserů, uspořádal a lépe politicky vyjádřil věc, pro kterou začalo revoluční rolnictvo v mnoha oblastech na Ukrajině aktivně bojovat již na počátku srpna 1917 na základě  velmi příznivých okolností, neboť mělo podporu proletariátu.

Ohlasy nové proletářské verze Října pronikly na Ukrajinu o měsíc a půl později. Již z prvních výzev delegátů nejrůznějších sovětů a politických stran a pak i z dekretů Rady lidových komisařů bylo jasné, co se za ní vlastně skrývá. Ukrajinští rolníci ale byli nerozhodní, protože  k této možnosti se nevztahovaly žádné uzavřené dohody.

Právě v této chvíli se na Ukrajině začaly objevovat skupiny rudogvardějců, přicházející většinou z Ruska, které útočily na města a komunikační centra pod kontrolou kozáckých jednotek ukrajinské Centrální rady. Ta byla tak zasažena šovinismem, že nebyla schopna pochopit spojení ukrajinských námezdně pracujících s jejich ruskými bratry a především nezaznamenala, že mezi nimi všeobecně panuje revoluční duch a lidé jsou připraveni okamžitě zahájit boj za svoji sociální a politickou nezávislost.

Tím, že vám předkládáme analýzu Velkého října u příležitosti jeho desátého výročí, snažíme se zdůraznit, že naše práce na Ukrajině na sklonku roku 1917 byla v naprostém souladu s akcemi revolučních pracujících z Petrohradu, Moskvy a dalších velkých ruských měst.

Zmiňujeme se o revolučním přesvědčení a nadšení, projevujícím se na ukrajinském venkově již dlouho před Říjnem, ale zároveň respektujeme a vysoce si vážíme odhodlání a rozhodnosti, projevené během říjnových událostí ruskými dělníky, rolníky a vojáky.

V našem pohledu do minulosti si nemůžeme odpustit poznámku ke dnešku, neboť ten je s Říjnem tím či oním způsobem provázán. Můžeme pouze vyjádřit upřímné zděšení nad skutečností, že deset let poté, co se zmíněné ideje naplno projevily právě v Říjnu, staly se objektem pohrdání ze strany těch samých lidí, kteří se jejich jménem dostali k moci a uchopili do svých rukou vládu nad Ruskem.

Se smutkem vyjadřujeme naši solidaritu se všemi, kteří bojovali pro vítězství Října a dnes hnijí ve vězeních a koncentračních táborech. Stupeň jejich utrpení z hladu a hladomoru nám nezůstal utajen a vyvolal v nás pocit hluboké lítosti, která v den desátého výročí Října zaujala místo kdysi obvyklé radosti.

Je naší revoluční povinností znovu pozvednout svůj hlas a zvolat přes hranice SSSR: „Vraťte synům Října jejich svobodu, vraťte jim právo organizovat se a šířit své myšlenky!“

Za situace, kdy neexistuje svoboda a námezdně pracující nemají žádná práva, se Sovětský svaz dusí a zabíjí to nejlepší, co má. Jeho nepřátelé jsou potěšeni a podnikají celosvětové přípravy na to, aby za jakoukoli cenu vykořenili revoluci a souběžně s ní i SSSR.

„Dělo Truda“ 29. říjen 1927, str. 9-11


Next Section

Index


Return to The Nestor Makhno Archive